Historický kontext události
Vnitropolitický
Kennedyho politická kariéra započala v letech 1947−1953, během nichž zastupoval stát Massachusetts ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických jakožto demokrat. V letech 1953−1960 zastupoval tentýž stát v Senátu Spojených států amerických. Kennedy ohlásil svůj záměr kandidovat na post prezidenta 2. ledna 1960. V demokratických primárních volbách („primárkách“) stanul proti senátorovi Hubertovi Humphreymu ze státu Minnesota a dále proti Waynovi Morsemu z Oregonu. Po vítězství nad oběma protikandidáty se jeho hlavním oponentem v demokratické straně stal texaský senátor Lyndon B. Johnson. Na jednom ze shromáždění Demokratické strany Kennedy přednesl svůj slavný projev o „Nové hranici“ (New frontier), ohlašující změny, jimiž by měly projít Amerika i zbytek světa. 13. června 1960 se Demokratická strana rozhodla nominovat Kennedyho jako svého kandidáta do prezidentských voleb. Jelikož většinově protestantská americká společnost měla jisté obavy z jeho římskokatolického vyznání, rozhodl se Kennedy pronést dne 12. září 1960 projev, během něhož zazněla slavná věta: „Nemluvím za svou církev do věcí veřejných a má církev nemluví za mě.“[7] V září a říjnu 1960 byly poprvé v historii USA televizně přenášeny debaty mezi prezidentskými kandidáty Kennedym a republikánem Richardem Nixonem. Od té doby začala televize hrát významnou roli v politice USA.[8] V prezidentských volbách roku 1960 Kennedy svého protikandidáta Nixona porazil jedním z nejtěsnějších výsledků v historii a stal se tak prvním katolickým a ve věku 43 let druhým nejmladším prezidentem v dějinách USA (po Theodoru Rooseveltovi). Kennedy se také jako jediný prezident stal držitelem Pulitzerovy ceny.[9] Svůj vnitrostátní program označoval jako Nová hranice, jeho cílem bylo zlepšení financování školství, zdravotní péče a zahrnoval ekonomická opatření k zastavení ekonomické recese. V roce 1963 navrhl daňovou reformu, která zahrnovala i daňové škrty, návrh však prošel kongresem až po jeho smrti v roce 1964. Kennedy se během své vlády zasazoval o integraci černošské populace, bojoval proti diskriminaci menšin[10] a snažil se také zlepšit postavení amerických žen.[11][12] Za vlády Kennedyho také došlo k významné změně v imigrační politice, neboť vydal zákon později známý jako „Immigration and Nationality Act of 1965“, který zlepšil podmínky pro přistěhovalce z Jižní Ameriky.[13] Prezident Kennedy zformuloval záměr vyslat pilotovanou misi na Měsíc: „Rozhodli jsme se letět na Měsíc… Chceme letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale právě proto, že je to obtížné.“[14][15]
Kennedy se nikdy netajil negativním postojem vůči komunismu, který mimo jiné potvrdil svým výrokem během návštěvy Západního Berlína těsně po rozdělení města na západní a východní část: „Na světě je mnoho lidí, kteří nechápou nebo tvrdí, že nechápou, v čem spočívá rozpor mezi svobodným světem a komunistickým světem. Ať přijdou do Berlína! Jsou lidé, kteří říkají, že komunismus je vlna budoucnosti. Ať přijdou do Berlína! A jsou lidé, kteří říkají, že v Evropě i jinde můžeme spolupracovat s komunisty. Ať přijdou do Berlína! A je několik lidí, kteří říkají, že komunismus je zlý systém, ale umožňuje nám hospodářský vzestup. Lass' sie nach Berlin kommen − ať přijdou do Berlína!“[16][17]
Mezinárodní
Atentát byl spáchán ve složitém období studené války, v němž došlo mimo jiné k neúspěšnému vylodění v Zátoce sviní, pokusu o svržení režimu Fidela Castra, po kterém svět vzápětí stál na pokraji jaderného konfliktu kvůli Karibské krizi.[18] Kennedy se ocitl před dilematem: pokud USA vojensky zasáhnou, mohla by situace vést k jadernému konfliktu se Sovětským svazem; pokud však situaci nevyřeší, byly by USA ohroženy sovětskými jadernými zbraněmi na Kubě. Kennedy začal se Sovětským svazem vyjednávat a s jeho vůdcem Nikitou Chruščovem dospěli po týdenním vyjednávání k dohodě, která uchránila svět od válečného konfliktu.[18] Tehdy byla také vybudována Berlínská zeď a začaly první střety války ve Vietnamu, která naplno propukla za vlády Kennedyho nástupce Lyndona Johnsona. Po Kennedyho smrti dále pokračoval vesmírný závod mezi USA a SSSR, korunovaný úspěchem americké mise Apollo 11 roku 1969, během níž lidská noha poprvé stanula na Měsíci.
Zákulisí návštěvy
Prezident Kennedy si Dallas pro svou návštěvu vybral ze tří hlavních důvodů:
- aby začal s volební kampaní jako takovou,
- kvůli zajištění dalších financí na svou předvolební kampaň pro prezidentské volby v listopadu 1964,[19]
- zároveň chtěl svou kampaň zahájit ve městě, kde v prezidentských volbách v roce 1960 získal velmi malou podporu.
Rozhodnutí o listopadové návštěvě Dallasu padlo během setkání Kennedyho s viceprezidentem Johnsonem a texaským guvernérem Johnem Connallym 5. června 1963.
V souvislosti s cestou do Dallasu vznikly obavy o bezpečnost prezidenta, především poté, co zde byl davem demonstrujících pravicových radikálů během oslav Dne OSN, konaných 24. října 1963, fyzicky i slovně napaden Adlai Stevenson, vyslanec Spojených států Amerických při OSN.[21] Znepokojení vyvolávala také možnost útoku skrytého odstřelovače,[21] čehož se obával i sám Kennedy.[22] Trasa prezidentské kolony Dallasem byla popsána již 19. listopadu 1963 oběma dallaskými novinami, o dva dny později byl zveřejněn plánek trasy.[23] Prezidentská kolona, sestávající z celé řady vozů a doprovodných motocyklů, měla svou cestu začít na letišti Love Field, pokračovat do centra Dallasu, projet parkem Dealey Plaza a prezident měl přednést projev v budově Dallas Trade Mart. Automobil, ve kterém John F. Kennedy cestoval, byla speciálně upravená limuzína Lincoln Continental typ 1961 s otevřenou střechou a kódovým označením SS−100−X. Prezidentská limuzína jela v první třetině kolony. Původně ji měli poklusem doprovázet dva členové prezidentovy tělesné stráže, ti ovšem byli během výjezdu kolony z letiště odvoláni.[24]
Dealey Plaza – místo činu
Dealey Plaza je náměstí parkového charakteru pojmenované podle zakladatele prvních dallaských novin The Dallas Morning News George Bannermana Dealeyho. Jeho dnešní podoba pochází z roku 1940.[25] Nachází se v západní části centra Dallasu a z jihu, východu a severu je ohraničeno více než třicet metrů vysokými budovami. V době atentátu se jednalo o budovy Texaského knižního velkoskladu, společnosti Dal-Tex, okresního archivu, Dallaského trestního soudu, přilehlého starého soudu, rodného domu zakladatele Dallasu Johna Neely Bryana a o budovu Poštovního úřadu Spojených států. V západní části Dealey Plaza se nachází travnatý pahorek (anglicky: Grassy knoll) lemovaný betonovou pergolou a z části též dřevěným plotem. Pomyslnou jižní hranici náměstí tvoří trojitý železniční přejezd, pod nímž se ulice Elm, Main a Commerce street spojují v jeden velký silniční tok.
V současnosti je Dealey Plaza obvykle zaplněno množstvím turistů, kteří navštěvují i místní Muzeum Sixth Floor nacházející se ve dvou nejvyšších patrech Texaského knižního velkoskladu.[26] V muzeu, které bylo od svého vzniku roku 1989 navštíveno více než šesti miliony turistů,[26] se nachází rozsáhlé expozice věnující se okolnostem atentátu a rovněž je možné zde shlédnout množství autentického fotografického či audiovizuálního materiálu.