Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úmrtí prezidenta Kennedyho

 

 

Lyndon B. Johnson skládá prezidentskou přísahu na palubě Air Force One v Dallasu
Agenti tajné služby společně se členy prezidentova doprovodu nakládají na letišti Love Field rakev s Kennedyho tělem na palubu letadla Air Force One

Personál traumatologického oddělení (Trauma Room 1) nemocnice Parkland Memorial Hospital zjistil, že stav prezidenta Kennedyho je neslučitelný se životem, čímž se myslí, že ani v případě okamžitého zásahu lékaře hned na místě atentátu by neměl naději přežít. Prezident měl nehmatný puls, takřka nulový krevní tlak a poslechem byl pouze zaznamenán velice nepravidelný tlukot srdce.[114] Během snahy o resuscitaci vešel na sál mladý neurochirurg Kemp Clark, který byl přítomným doktorem Baxterem okamžitě dotázán na stav prezidenta slovy: „Kempe, řekni nám, jak zlé je to zranění hlavy, protože ho ztrácíme“.[114] Clark tedy odhrnul část vlasů, aby provedl vyšetření hlavy. Poté řekl: „Bože můj, on má odstřelenou celou pravou polovinu hlavy...pro něj již nic udělat nemůžeme“.[114] Jeden z přítomných doktorů ještě provedl otevření hrudníku a pokusil se o přímou masáž srdce. Baxter k tomuto řekl: „Nyní, když víme v jakém stavu prezident je, nemáme důvod nadále resuscitovat“.[114] Dr. George Gregory Burkley tedy později uvedl,[115] že příčinou smrti bylo devastující zranění hlavy,[116] což také uvedl v úmrtním listu.[117]

Ve 13 hodin odpoledne (19.00 UTC) byla konstatována úplná zástava srdeční aktivity, kněz Kennedymu udělil poslední pomazání a pacient #24740, Kennedy, John. F., byl prohlášen za mrtvého. Jeden ze zasahujících doktorů řekl: „Nikdy jsme neměli naději na záchranu jeho života“.[118] Kněz, který udělil poslední pomazání, sdělil deníku The New York Times, že byl prezident mrtev již při příjezdu do nemocnice a že mu musel sundat z tváře pokrývku, aby mohl vykonat obřad. Oficiální prohlášení o Kennedyho smrti vydal zastupující[119] tiskový mluvčí Bílého domu Malcolme Kilduff ve 13.33 odpoledne (19.33 UTC).

Několik minut po 14.00 (20.00 UTC), po konzultaci dallaské policie s agenty tajné služby, bylo Kennedyho tělo umístěno do rakve a převezeno na palubu Air Force One. Rakev s tělem byla do letadla naložena zadními dveřmi a byla uložena do zadní části oddělení pro cestující do místa, které bylo uvolněno odmontováním několika sedadel. Viceprezident Lyndon B. Johnson, který jel v koloně ve druhém autě za prezidentskou limuzínou, se stal po Kennedyho smrti prezidentem Spojených států amerických; prezidentskou přísahu složil ve 14.38 na palubě Air Force One.

[editovat] Pitva

Poté, co Air Force One přistál na Andrews Air Force Base nedaleko Washingtonu D.C., bylo tělo prezidenta Kennedyho převezeno do nemocnice Bethesda Naval Hospital k okamžité pitvě. Pitva trvala přibližně od 20.00 do 23.00 (22. listopadu), poté bylo v době cca 23.00 až 04.00 tělo nabalzamováno a kosmeticky úpraveno na pohřeb. Pitva prezidentova těla, provedená třemi patology, potvrdila, že zranění prezidentovy hlavy bylo smrtelné a kulka:

způsobila odtržením pravé části Kennedyho hlavy naprosto devastující zranění, které nebylo slučitelné se životem.“[120][121][122]

Zranění na krku bylo v pitevní zprávě přisouzeno druhé střele, která „zasáhla prezidenta do zad na rozhraní ramen a krku, prošla svaly ve spodní části krku, poškodila vrchní cíp pravé plíce aniž by jí prošla a nakonec vyletěla přední částí krku,“ což vedlo k vytvoření pseudotracheotomické jizvy.[123] Toto zjištění však nebylo ve shodě s prezidentovým osobním lékařem dr. Burkleym, který do úmrtního listu uvedl, že kulka zasáhla Kennedyho přibližně na úrovni 3. hrudního obratle.[124] V Kennedyho košili[125] a v kabátě,[126] které měl na sobě, byly v oblasti mezi 12,5−15 cm pod límcem nalezeny díry po kulkách.[127]

Americkou vlajkou přikrytá rakev s Kennedyho ostatky je po dobu 24 hodin uložena v Bílém Době

Fotografická analýza záznamu prezidentské kolony, která zkoumala i nově zveřejněný (2006) film zachycující dobu těsně před atentátem,[128] ukázala, že prezidentův kabát byl zmačkán pod úrovní krku a nevisel tedy volně podél jeho těla, takže tehdejší průzkumy oblečení byly označeny za nevěrohodné co se objasnění přesného místa zranění prezidentových zad týče.[129] Diagram z pitevní zprávy dr. Thorntona Boswella se někdy používá jako důkaz zranění v nižší části zad.[130] V roce 1966 ovšem dr. Boswell uvedl, že diagram nebyl nikdy zamýšlen jako zcela přesné měřítko a pro deník The Baltimore Sun ze dne 25. listopadu 1966 jej překreslil a zakřížkoval bod výše na diagramu.[131] Boswell konstatoval, že jeho měření, která lokalizovala zranění do vzdálenosti 14 cm od krku a ucha, nesouhlasí s nálezem tvrdícím, že byl poškozen 3. hrudní obratel.[132] Mimoto všichni tři členové pitevního týmu z nemocnice Bethesda zveřejnili fotografie z pitvy, na kterých je vidět zranění po vniku kulky v místě 6. krčního obratle, tedy na spodním okraji krku, což souhlasí s úrovní určenou během vyšetřování HSCA na základě fotografické a rentgenové dokumentace z pitvy.

Pohřbu se účastnili zástupci z následujících zemí:[133]      Spojené státy      Státy s oficiální účastí      Státy, jejichž zástupci byli přítomni pouze na zvláštní recepci prezidenta Johnsona dne 25. 11.      Státy bez oficiální účasti

Později byla pitva kritizována v několika bodech, např. to, že byly spáleny originální náčrty a poznámky Jamese Humese z pitvy a také neschopnost zajistit řádným způsobem veškeré nálezy a důkazy.[134]

[editovat] Pohřeb

Tělo prezidenta Kennedyho bylo po pitvě převezeno do jedné z místností Bílého domu, kde bylo po 24 hodin uloženo v uzavřené rakvi. Privátně je však mohla vidět rodina a nejbližší přátelé. V neděli následující po atentátu byla rakev přikrytá americkou vlajkou převezena do Kapitolu.[135] Aby mohly shlédnout rakev hlídanou čestnou stráží, tisíce lidí stály dlouhé fronty.[136]

Pohřbu prezidenta Johna Fitzgeralda, který se konal 25. listopadu 1963, se zúčastnilo přes 90 zástupců zemí z celého světa, za Sovětský svaz se pohřbu oficiálně účastnil první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR Anastas Ivanovič Mikojan.[137] Po smutečním obřadu byla rakev převezena na zvláštním voze na Arlingtonský národní hřbitov k pohřbu.